Píseň letního večera.
Ó vášnivé hodiny rozkvetlé v závratných touhách,
když za němých večerů v osamělém parku,
má Venuše, tak sami spolu dlíme –
a blízká, měsíční noc svůj černý rubáš nám nad hlavami tká!
Dráždivou vůní zrosené trávy mé nervy se spíjí,
mým chorým srdcem zmítá a vlní se to sladké chvění
zrozené v nádherném Paláci mé Čisté Lásky...
Vzduch vlhký jitří čímsi...
Vše překypuje něhyplným blahem...
A v libý souzvuk zladěna se nese mystickým krajem
démonická hymna Rozkoše a Touhy.
Zda cítíš to také má Jediná, má Anadyomena,
když tvá znavená hlava s rozpuštěnými vlasy
na drsná prsa moje v agonii klesá
a rty mé vášní prahnoucí líbají tvé plné, růžové prsy,
tvé snědé v měsíce záři plající boky –
to celé tvé rozchvělé, obnažené tělo...
– – – – – – – – – – – – – – – –
Ó, nervosní hodiny němých a vášnivých večerů v osamělém parku!
[7]