XV Svůj celý smutek nelze nikdy říc’.

Viktor Dyk

Svůj celý smutek nelze nikdy říc’. Vždy něco je, co mluví cizí řečí. A vzrůstá starost denně víc a víc o tuto ránu vésti celou péči. Je nedůvěra, je to starý klam? Je to jen něco, co tam uvnitř stlívá? Ten starý smutek ve svém nitru mám, jenž chvěje se a tříští se a zpívá – A přijde noc, a zhoustne černý mrak. I němí hrůzou promlouvají pak, však srdce mé, to jenom tiše vzlyká. A nikdo z lidí vědět nesmí to. Ne, že jsem hrdý, když vše rozbito, však není pro to v světě zpovědníka!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

651. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ghazel. (Jaroslav Vrchlický)
  2. VZBUZENÍ OPUŠTĚNÉHO ŽOLDNÉŘE. (Arnošt Ráž)
  3. MRTVINA (Jan Opolský)
  4. Výkřiky. (Augustin Eugen Mužík)
  5. CHATRČ CIVÍ K MODRÉ OBLOZE. (Antonín Sova)
  6. ASYL (Viktor Dyk)
  7. Stíny. (Antonín Klášterský)
  8. Bořek. (Antal Stašek)
  9. Pozdrav lesům. (Antonín Klášterský)
  10. Úředník. (Matěj Anastazia Šimáček)