Výkřiky.

Augustin Eugen Mužík

V těch nocech světlých, bez hlesu kdy dřímá jak mdloby tíhou slzavý dol země, a jenom chladné, necitelné hvězdy kol prázdnem prostoru se rozhlížejí, v těch nocech černých, bez hlesu kdy dřímá jak smrti klidem slzavý dol země, a jenom těžký mrak jak hrozný démon z tmy pusté ve tmu pustější se šíří: Řev jakýs divý tehda vstoupá vzhůru jak poraněný orel smrtným vzmachem a bije v nebe, jeho zkrvácený spár třese rájem v zoufanlivé křeči. Jsou výkřiky to denní lidské bídy, jest šílený to nářek různých tvorů, jenž spravedlnosti se dovolává, a právo hledá, proti křivdě horlí. Leč brána nebes zavřena, a hluché jsou stráže její... Dolů, dolů zpátky po křídle schromeném! Jen trpět nutno, ni žít ni mřít, však obé dál a věčně!

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

139. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VZBUZENÍ OPUŠTĚNÉHO ŽOLDNÉŘE. (Arnošt Ráž)
  2. SOCHA V POLI. (Jan Opolský)
  3. LI. Náruživosť. (František Matouš Klácel)
  4. Bořek. (Antal Stašek)
  5. Naše hvězda (Antonín Klášterský)
  6. Musa dolorosa. (Augustin Eugen Mužík)
  7. Poslední chvíle. (Adolf Brabec)
  8. Meluzina. (Augustin Eugen Mužík)
  9. V NÁRUČ MLH. (Vladimír Houdek)
  10. Noc temná byla, neprůzračná, (Jiřík Luděk Moravský)