SOCHA V POLI.

Jan Opolský

Už večer vstal. Tak nebesa se klenou, jak lidé praví – moře bez hrází... Svou vlastní trýzeň letmo zobrazenou ve běhu mračna duch můj nachází. Už tmí se lán i socha v poli chudne a její ústa ssají vánku proud, jsou sečteny dny románově bludné, u této sochy hodlám usednout. Má vlastní trýzeň! Mračno, které kvapí, jež ve hvězdách co stín se mihotá! Toť socha v černé, zoufanlivé kápi, jež vyjmuta je z toho života.

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

643. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Naše hvězda (Antonín Klášterský)
  2. Bořek. (Antal Stašek)
  3. Výkřiky. (Augustin Eugen Mužík)
  4. VIDĚNÍ. (Adolf Červinka)
  5. VŠE PADLO V MRAČNA... (Viktor Dyk)
  6. Meluzina. (Augustin Eugen Mužík)
  7. LI. Náruživosť. (František Matouš Klácel)
  8. BUĎ KLIDNO V DUŠI. (Josef Václav Sládek)
  9. Přede dnem. (Augustin Eugen Mužík)
  10. Na horách. (Adolf Heyduk)