SOCHA V POLI.

Jan Opolský

SOCHA V POLI.
Už večer vstal. Tak nebesa se klenou, jak lidé praví – moře bez hrází... Svou vlastní trýzeň letmo zobrazenou ve běhu mračna duch můj nachází. Už tmí se lán i socha v poli chudne a její ústa ssají vánku proud, jsou sečteny dny románově bludné, u této sochy hodlám usednout. Má vlastní trýzeň! Mračno, které kvapí, jež ve hvězdách co stín se mihotá! Toť socha v černé, zoufanlivé kápi, jež vyjmuta je z toho života. 38