DRÁB.

DRÁB.
Dráb vyšel nedbale, neb v ouřadu svém chlubném k nám přece nemůže se pozorlivým zdát, byl tehdáž bez šavle, se hrubohlasým bubnem. Cos páni z obce dají vzkazovat. Líc moci ouřední se v nedbalost svou halí, ve sporý posuněk, jenž mnoho neříká, že lidí neznalých, již blízko jemu stáli, všech zmocnila se úcta veliká. Co stalo se? Psům kontumaci dali? Či zdařilo se ujít zloději? Snad pánové jsou tedy nakázali už nevylévat před dům pomejí? Zas dražba brzká? Tyfus ve zdech školy a školní rada prázdeň udělí? Či obec domům kořalečním svolí na volný prodej celou neděli? „Ach, jaké jsou to lapalie!“ praví ve přísné pýše velký drába zjev, jsou skupily se v koncilia hlavy a v útrobách se zastavila krev. On šel tak dál, kde křižovatku činí dvě šedivé a teskné ulice, a k houfu stále přibývali jiní kol něho hustý špalír tvoříce. Až zastavil se u lucerny slepé, svým bubnem čině v živém kruhu střed, v své podstatě se zvětšit velkolepé, jak samo sebou dá se rozumět. 39 I vypjal, nadul na vysokou míru, jak pro tu chvíli záhodno je být, sáh’ do záňadří temně po papíru.papíru (o bože v nebi, rač nás ochránit!)ochránit!). A k větší trýzni dlouho zůstal tichý, jen papír zdál se v rukou jeho chvět. Slyš, beránku, jenž smýváš cizí hříchy a vlastni krví vykoupil jsi svět. K nám pohleď dolů, uslyš naše lkání, tíž hrozné metly sejmi s našich zad! Zlý význam skrývá dnešní bubnování! Cos páni z obce dají vzkazovat! 40