VEČERNÍ LESY.

Jan Opolský

VEČERNÍ LESY.
Den dokonal a utichali drozdi, byl zbaven dobra volný, širý svět, jak chodce krok, jenž v klášteře se zpozdí, by rozléhal se táhle naposled. Hvozd nedal dechu. Z únavy či z žele strom stromu cizí chmuřil se a spal... Takovou žádost, živ být bez přítele na věčné časy, les ten vzbuzoval. Takou pak lítost z osamění svého, z něhož by vzešly muky blažené, tajenou hořkost toho pocestného, kterého každý z prahu zažene. 52