ROKOKO.

Jan Opolský

ROKOKO.
Très amusant je konec boje,“ děl jeden ze čtyr, špoule ret. Mdlé bylo světlo předpokoje, kde čtyři hráli kvodlibet. „A vzácný takt, s nímž povždy hráte, jak souhráče si nakloní!“ Tak pletli páté přes deváté ti čtyři staří patroni. I bylo šero. Šero bylo... Jich mluva hebka nadmíru... Pár prstů v sále udeřilo na bílebílé zuby klavíru. 10