PSYCHOLOGIE OKAMŽIKU.

Jan Opolský

PSYCHOLOGIE OKAMŽIKU.
Dávno už, dávno (kdy pak as?) za jedné z vybraných neděl..neděl... (Co na tom ostatně záleží, byť bych to precisně věděl!) Tedy tak dávno (kdy pak as?) bral jsem se odněkud poli, potkal jsem v mlze kohosi, ostatně kohokoli. Měl jsem strach – neměl – (kdož to ví?) splynuly stíny oba, zdá se, že potom minula nejistě dlouhá doba. Mohla to, možná, mohla být zoufalá podoba tahů!? Možno jest držet vlastní chřtán: Zloději! Zloději!! Vrahu!!! 44