STÁŘÍ POUSTEVNÍKA.

Jan Opolský

STÁŘÍ POUSTEVNÍKA.
Jak Adamita volně vysvlečený se ticha vlnou duše moje koupá. Jsem stár, ach stár jak buky u rozvalin... A stálý stín, v němž zvoní konvalinky. Tíž memoarů sotva plece nesou, ač nevyznám se, nesvěřím a mlčím: jeť sluha můj jen plachý kretin církve a nad něj neznám jiné larvy lidské, Já filosof ved marné k lebce řeči, až unaven jsem naplil v její dásně a skulil jsem ji s hory někam v mlhu; v směr opačný pak jsem se vystěhoval. – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – Jsem stár, ach stár jak buky u rozvalin! A stálý stín, v němž zvoní konvalinky... Idiom světský slabě v dáli hučí... 57