HORSKÝ KLÁŠTER.

HORSKÝ KLÁŠTER.
Je černý monastýr, jenž v étheru se tratí, a já jsem špatný mnich, jenž klame převora, neb želím vše, co měl bych nebi dáti, i vylhaná je moje pokora. Jsou mračna nad námi a mluví řečí smutnou u našich nohou modré proudy vln, a já jsem špatný mnich, svou unavený kutnou, ve sboru mrtvol horké šťávy pln. V den každý tekou melodická echa až s nebetyčné naší zvonice, však mine vše a mír mi nezanechá, neb já jsem špatný mnich a smutný velice. A dole, dole, města zpěvem slynou, ve proudech řeky zlaté rýže třpyt a milenci se slibu rozmarinou v háj šumící se chodí políbit. Tam dole, dole, divoká jsou vína... Víc nebraňte mi, otče opate! I pro mne chví se slibu rozmarina, juž dlouho šumí háje věžaté. Tam dole, dole... k převorovi skuhrám – tam dole čeká příštích matek den, tam těla mladá hotoví se ku hrám. Jsem špatný mnich, svou kutnou unaven. Je převor mdlý a věkem stále dřímá, – se strmé báně zvon se kolíbá – mou hlavu najde rtoma smrtelnýma, jme naposled a suše zulíbá... 36 ...A tu jsem šel, však dlouho ještě cítil za dveřmi chrámu Sanctissima hrát a převora – vous jeho stříbrem svítil – zrak věkem těžký cítil přivírat... 37