PSYCHOLOGIE OKAMŽIKU.

Jan Opolský

Dávno už, dávno (kdy pak as?) za jedné z vybraných neděl... (Co na tom ostatně záleží, byť bych to precisně věděl!) Tedy tak dávno (kdy pak as?) bral jsem se odněkud poli, potkal jsem v mlze kohosi, ostatně kohokoli. Měl jsem strach – neměl – (kdož to ví?) splynuly stíny oba, zdá se, že potom minula nejistě dlouhá doba. Mohla to, možná, mohla být zoufalá podoba tahů!? Možno jest držet vlastní chřtán: Zloději! Zloději!! Vrahu!!!

Patří do shluku

slavský, němec, velehrad, sála, řeč, mílek, německý, jev, slovan, okolek

286. báseň z celkových 412

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 103. Proti Milku, jenž mne postřeluje, (Jan Kollár)
  2. DĚL DOBOU DNEŠNÍ ROZTRPČENÝ DĚD. (Antonín Sova)
  3. Trpět... (Jaroslav Vrchlický)
  4. POSLEDNÍ VĚCI (František Gellner)
  5. 600. Jedno se však předce divné zdálo (Jan Kollár)
  6. NÁVŠTĚVA. (Antonín Klášterský)
  7. 485. Milí páni! tu, dím, ještě jeden (Jan Kollár)
  8. 508. Na mé této spatřila sem pouti (Jan Kollár)
  9. 69. Jednou, když sem za Sálu k Ní chodil (Jan Kollár)
  10. Šosák. (Ladislav Quis)