POSLEDNÍ VĚCI

František Gellner

Po čem kdy srdce v touze bilo, z toho se nic mi nesplnilo. Kde moje naděje jsou dnes? Sám jsem je všecky k hrobu nes’. Minula žití polovice – a bezpochyby něco více. Přikvačí naše hodina a zaniknem’ jak bublina. Člověk se táže: Jak a k čemu a proč, a úzko z toho jemu, že nenalézá odpovědi, ať do sebe či kolem hledí. Tak rád bych někdy řekl: Pane, nechať se tvoje vůle stane! Snad je tam přece někdo v nebi: Aspoň ho máme zapotřebí.

Patří do shluku

slavský, němec, velehrad, sála, řeč, mílek, německý, jev, slovan, okolek

376. báseň z celkových 412

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XLVIII. Pojď sem, ty pohozená lebko: (Vítězslav Hálek)
  2. 44. Hraběnko! ty skrytá pod Kunickým (Jan Kollár)
  3. 189. Ale jedna modla, jak ty, mříti (Jan Kollár)
  4. PSYCHOLOGIE OKAMŽIKU. (Jan Opolský)
  5. 75. Spolku míjím, v tichu bolest kořím, (Jan Kollár)
  6. IV. STROFOU SAPFICKOU. (Petr Křička)
  7. metafysika (Stanislav Kostka Neumann)
  8. Kde jsem to byla? (Růžena Jesenská)
  9. Slavský zpěv. (Vincenc Furch)
  10. SMUTNO, SMUTNO MI... (Louis Křikava)