Kde jsem to byla?

Růžena Jesenská

Kde jsem to byla? Pustiny nahé hleděly na mne, bez konce prázdné. Já cítím dosud, jak můj krok vázne v ocelné tíži bez duse drahé. Obzor se měnil. Plynuly lkavé slzavé řeky, jezera tichá jak mrtvé oči ležela v trávě, která tak nyvě, žalobně vzdychá. Ve hřbitov se pak změnila země, cypřiší tma se s obzorem slila, nesmírný kříž se přiblížil ke mně, štěstí mé na něm – kdo jsem to byla! Podivná, smutná písnička zněla s vysokých věží vnořených v nebe. V západu krvi hledajíc tebe, jak bych ti navždy s Bohem dát měla, před sebou spatřím studené mříže, za nimi v skonu naděje, štěstí i dny, jež měly do plna kvésti. Nade vším vlhké zvedly se kříže. Stála jsem, stála... A v dálce náhle červánky kropí pustiny zprahlé, zdá se mi – ano – růžové háje rostou mi v cestu, zakvetou v ráje, vidím tam celé ostrovy rudé, ó, jak jich snadně dostihnout může duše má s tvojí – pokvetou všude. Jsou to však růže – opravdu růže?

Patří do shluku

slavský, němec, velehrad, sála, řeč, mílek, německý, jev, slovan, okolek

231. báseň z celkových 412

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 75. Spolku míjím, v tichu bolest kořím, (Jan Kollár)
  2. 69. Jednou, když sem za Sálu k Ní chodil (Jan Kollár)
  3. Na Zasáví. (Karel Alois Vinařický)
  4. 391. Na hranicech Nebeslavska teče (Jan Kollár)
  5. XI. Má touha. (Josef Hubert Tichý)
  6. 38. O půl noci, když zem celou skrývá (Jan Kollár)
  7. Přítel. (Albína Dvořáková-Mráčková)
  8. 47. Oni rtové, jejichž vůně plynná (Jan Kollár)
  9. 150. Pokud on se na té cestě bavil, (Jan Kollár)
  10. 514. Kudy sme šly, bylo rozšířené (Jan Kollár)