Kde jsem to byla?

Růžena Jesenská

Kde jsem to byla?
Kde jsem to byla? Pustiny nahé hleděly na mne, bez konce prázdnéprázdné. Já cítím dosud, jak můj krok vázne v ocelné tíži bez duse drahé. Obzor se měnil. Plynuly lkavé slzavé řeky, jezera tichá jak mrtvé oči ležela v trávě, která tak nyvě, žalobně vzdychá. Ve hřbitov se pak změnila země, cypřiší tma se s obzorem slila, nesmírný kříž se přiblížil ke mněmně, štěstí mé na něm – kdo jsem to byla! Podivná, smutná písnička zněla s vysokých věží vnořených v nebe. V západu krvi hledajíc tebe, jak bych ti navždy s Bohem dát měla, před sebou spatřím studené mříže, za nimi v skonu naděje, štěstí i dny, jež měly do plna kvésti. 30 Nade vším vlhké zvedly se kříže. Stála jsem, stála... A v dálce náhle červánky kropí pustiny zprahlé, zdá se mi – ano – růžové háje rostou mi v cestu, zakvetou v ráje, vidím tam celé ostrovy rudé, ó, jak jich snadně dostihnout může duše má s tvojí – pokvetou všude. – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – Jsou to však růže – opravdu růže? 31

Básně v knize Písně k tvé duši: