Miluju...

Růžena Jesenská

Miluju...
Miluju zámky na břehu modrých moří, zapadlé v báje mdlobu teskně snivou, staré ty zámky, nad nimiž růže hoří, nad nimiž růže hoří, a v dálku sivou odlétá láska. Miluju parky hluboké, roztoužené, s mramorem hrobek bílých, s písní zlatem, besídky skryté, legendou opředené, legendou opředené, kde v tichu svatém – odkvétá láska. Miluju komnat nádheru, nad níž šumí vysokých kultur křídla posvěcená, důvěrnost krbů svítí a hřejí dumy, svítí a hřejí dumy, kde věčná scéna – umírá láska. 9 Miluju velké obzorů shasínání, daleké ticho plné barev tónů, hýření světel, rostoucích stínů vlání, rostoucích stínů vlání, když v rytmech zvonů žaluje láska. Miluju... Ale pokorně skláním hlavu na tvrdý kámen těžké pouti naší, přimknuta k tobě, ztrácím se v hluchém davu, ztrácím se v hluchém davu, a nad námi vznáší – laury své – láska. 10

Básně v knize Písně k tvé duši: