Mezi květy, sluncem, písní.

Růžena Jesenská

Mezi květy, sluncem, písní.
Mezi květy, sluncem, písní kráčím klidně cestou svojí, a tu náhle jako přízrak černá strmá hora stojí. „Vzhůru, vzhůru, chceš-li dále,“ volá na mne. Sílu zkusím! Co mám činit, nejít? Padnout? Já tu horu přejít musím. V nebetyčné zoufalosti přejdu její vrchol tmavý, tam – ne ještě hrob to není, zase život tichý, smavý. A jdu dál a dýchám volně svátečních dnů světlou vůni, cesta jako náruč květů přede mnou se v dálku sluní. 38 A tu náhle – srdce stydne – šíré moře u mne leží. Co mám činit? Padnout? Přejít –? Slané slzy přejdu stěží! Ono volá, hučí, stená, a já tlukot srdce dusím, vidím dálku za ním, za ním – já to moře přejít musím. Tak jde život, tak jde dále – slunce, hora, moře, štěstí, ó, jen, Bože, dej mi sílu, ať vše k hrobu mohu snésti! 39

Básně v knize Písně k tvé duši: