Ó, život padá...

Růžena Jesenská

Ó, život padá...
Ó, život padá, ó, život padá, viz, do propasti veliké jámy, dnes naše zahrada rozkvétá mladá, a chvátá duhově slunce s námi. Neptám se na roky, neptám na dny, jako když v létě se louka kosí, ó, život v té míze síly je snadný, což slza? Krůpěj ustydlé rosy. Život tančí, ó radostné hoře, a potom šeptavě půjde krokem, víš, teď jen hýříme – což kapka v moře? Pak budem’ skrbliti každým rokem. Slyšíš ty vlny hřmít? Smutné fatum v neznámé končiny naše loď míjí, už se nám nevrátí to dnešní datum, hodiny na věži bijí, bijí... 20