Tmavý kůň.

Růžena Jesenská

Tmavý kůň.
Tmavý kůň těsně kolem nás běžel, vidíš tu černě rozrytou půdu? Ty však, má duše, usmiř se, nežel zdupaných květů: křísit je budu. Utiš se, duše, tmavý kůň zapad’ v hlubiny moří, dalekých nocí, a za ním žhavě zavřel se západ! ku břehu přistát budeme moci. Vidíš ty květy, co jich zas hoří na cestě naší? Láska je křísí, a vše zlé tone v hlubinách moří, nad nimiž hvězdy v závrati visí. K nebesům letí zas píseň měkká, slunná a vonná, umlkly hrany, pojď, duše drahá – celý kraj čeká na příchod náš, viz rozpjaté brány! 36