Když hledím do těch květů...

Růžena Jesenská

Když hledím do těch květů...
Když hledím do těch květů, zřím lazur zlatem plát, a ptáka v zpěvném letu a slyším jezy lkát, když duše má se zvedá a zvedá, ráj svůj hledá – – já nechci umírat. Co jsou mi zášti chmury, co všecka nenávist, když slunce jásá s hůry, a ráj můj plane čist, když za ta všechna muka tvá v dál mi kyne ruka, jež chce můj osud příst. 54 Co kámen je sem hozen snad přímo v spánky mé, když úsměv je mi vrozen, jímž vždycky vidíme, jak dál ta cesta běží, jak kámen mrtvě leží – – a my se vznášíme. 55