XLVIII. Pojď sem, ty pohozená lebko:

Vítězslav Hálek

Pojď sem, ty pohozená lebko: buď nevíš nic, neb nepovíš; a co zas já vím a co říkám, jsi hlucha, o to nestojíš. Nuž jaký hovor, kde jen ptaní a zatvrzelé mlčení, kde hloubka jen, a žádné mosty neb přechody a změlčení? A přec to ptaní náš je život a mřeme sobě v odpověď; ba ptaly se už celé věky, jen více nikdo nedoved’. Žít na smrt, kvésti na zvadnutí, být vše a ničím – obojím? Neptám se víc. Ta lebka mlčí a o jinou řeč nestojím.

Patří do shluku

slavský, němec, velehrad, sála, řeč, mílek, německý, jev, slovan, okolek

316. báseň z celkových 412

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. POSLEDNÍ VĚCI (František Gellner)
  2. 44. Hraběnko! ty skrytá pod Kunickým (Jan Kollár)
  3. VI. To vše je marné, snaha lichá, (Vítězslav Hálek)
  4. 188. Poznání sebe samého. (Jan Petr Jordan)
  5. NEJSI-li SLOVAN, NEJSI ČECH! (Karel Havlíček Borovský)
  6. KOUZELNÁ FLÉTNA. (Eliška Pechová-Krásnohorská)
  7. SMUTNO, SMUTNO MI... (Louis Křikava)
  8. 485. Milí páni! tu, dím, ještě jeden (Jan Kollár)
  9. Trpět... (Jaroslav Vrchlický)
  10. 571. Hory dvě se nyní spolu spikly (Jan Kollár)