XLVIII. Pojď sem, ty pohozená lebko:

Vítězslav Hálek

XLVIII.
Pojď sem, ty pohozená lebko:
Pojď sem, ty pohozená lebko:
buď nevíš nic, neb nepovíš; a co zas já vím a co říkám, jsi hlucha, o to nestojíš.
Nuž jaký hovor, kde jen ptaní a zatvrzelé mlčení, kde hloubka jen, a žádné mosty neb přechody a změlčení? 221 A přec to ptaní náš je život a mřeme sobě v odpověď; ba ptaly se už celé věky, jen více nikdo nedoved’. Žít na smrt, kvésti na zvadnutí, být vše a ničím – obojím? Neptám se víc. Ta lebka mlčí a o jinou řeč nestojím.