VEČERNÍ LESY.

Jan Opolský

Den dokonal a utichali drozdi, byl zbaven dobra volný, širý svět, jak chodce krok, jenž v klášteře se zpozdí, by rozléhal se táhle naposled. Hvozd nedal dechu. Z únavy či z žele strom stromu cizí chmuřil se a spal... Takovou žádost, živ být bez přítele na věčné časy, les ten vzbuzoval. Takou pak lítost z osamění svého, z něhož by vzešly muky blažené, tajenou hořkost toho pocestného, kterého každý z prahu zažene.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

kukat, žežulka, kukačka, zakukat, žežhulka, drozd, pukat, fialka, buk, luka

136. báseň z celkových 238

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Chodil jsem tišinou lesů (Josef Holý)
  2. V HLUBOKÝCH LESÍCH... (Viktor Dyk)
  3. Dryada. (Jaroslav Vrchlický)
  4. NA VSI. (Antonín Sova)
  5. Ve květu. (František Serafínský Procházka)
  6. KDYŽ SLUNCE ZIMNÍ... (Bohuslav Květ)
  7. Pousteven v širých lesích již není. (František Odvalil)
  8. Doma. (Antonín Klášterský)
  9. Stará postel pod nebesy (Josef Holý)
  10. ROZCESTÍ (Viktor Dyk)