LI. Náruživosť.

František Matouš Klácel

Stoupá mrak černý na nebeskou oblohu s hrůzou, Slunce studem kryje tvář. Prach se točí černý, věje víchřice, větve se lámou, Blesk sikotá, bije hrom. Prudkoletý zuřivým rachotem sype led nebe průtrž, K záhubě proudy se dmou. Lítaje řechce Satan, blažený žeť zoufaje rolník Lebku rve spocenou. Zrůstá takto hněvů sveřepých v duši mrákota hříšná, Záclona světla nebes. V žílách krev se pění, tluče srdce, mozek se pobouří, Jiskry sypou se z očí. Odcizený sobě, v zaslepeném ztěku úzdu potrácí, Šelma se vlády chopí. Řechce Satan plesavý, zaletí ale mutně na výsosť Božnorodý genius.

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

313. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ZÁPAD. (Jaroslav Haasz)
  2. Výkřiky. (Augustin Eugen Mužík)
  3. Bořek. (Antal Stašek)
  4. LESNÍ VODOPÁD. (Božena Benešová)
  5. Na Golgotě. (Xaver Dvořák)
  6. SOCHA V POLI. (Jan Opolský)
  7. Naše hvězda (Antonín Klášterský)
  8. VIDĚNÍ. (Adolf Červinka)
  9. Les po bouři. (Adolf Heyduk)
  10. Píseň svobody. (Alois Vojtěch Šmilovský)