LI. Náruživosť.

František Matouš Klácel

LI.
Náruživosť.
Stoupá mrak černý na nebeskou oblohu s hrůzou, Slunce studem kryje tvář. Prach se točí černý, věje víchřice, větve se lámou, Blesk sikotá, bije hrom. Prudkoletý zuřivým rachotem sype led nebe průtrž, K záhubě proudy se dmou. Lítaje řechce Satan, blažený žeť zoufaje rolník Lebku rve spocenou. Zrůstá takto hněvů sveřepých v duši mrákota hříšná, Záclona světla nebes. V žílách krev se pění, tluče srdce, mozek se pobouří, Jiskry sypou se z očí. Odcizený sobě, v zaslepeném ztěku úzdu potrácí, Šelma se vlády chopí. Řechce Satan plesavý, zaletí ale mutně na výsosť Božnorodý genius. 86

Kniha Lyrické básně (1836)
Autor František Matouš Klácel