LESNÍ VODOPÁD.

Božena Benešová

Jde lesem jasný hlas o slunci velikém, jež chytil vlnek jas a nese v běhu svém jak neslýchanou zvěst těm starým kořenům o tom, co světla jest kdes přáno božím dnům, o tom, jak do oblak ční smrků vrcholy, jež jako černý mrak tu stíní údolí, o tom, jak východ plá, jak voní luční květ, co tma tu černá, zlá na každou lehá snět. A tiše kořeny tu poslouchají báj, jsou pevně vnořeny ve velký, vážný taj. Však jejich vlažný dech se chvěje přátelstvím: „Nech světské krásy, nech, a vrať se opět k svým! Vždyť též jsi zrozený, ty hlučný potoku, kdes mezi kořeny, ve tmách a hluboku. Však dravý jal tě spěch a zhoubný jal tě chvat – nech světské slávy, nech, a vrať se zase rád. My víc už viděli v těch černých prohlubních, než může veselý nám vyžvatlati smích. My na sta dlouhých let zde nesem sudbu svou, a chcem ti povědět Tmy slávu velikou. Tu svatou slávu Tmy, Majestát Temnoty, jak cítíme jej my, tak procítíš jej ty. Ó druhu neklidný, je velká slunce moc; však zhasnou všechny dny, věčná je pouze Noc!“

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

716. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. LI. Náruživosť. (František Matouš Klácel)
  2. Na Golgotě. (Xaver Dvořák)
  3. Symfonie vichrů. (Jaroslav Vrchlický)
  4. ODE DNE KE DNI (Rudolf Illový)
  5. ZÁPAD. (Jaroslav Haasz)
  6. Bouře (Stanislav Kostka Neumann)
  7. JEST JEŠTĚ NADĚJE. (Xaver Dvořák)
  8. Elegie o umění. (Josef Svatopluk Machar)
  9. Bořek. (Antal Stašek)
  10. Koruně sv. Václava. (Jaroslav Vrchlický)