Bouře

Stanislav Kostka Neumann

Oh, první májová bouře mne venku zastihla včera; v údolí Svitavy vpadla hodina přísná a šerá. Od stráně ke stráni haslo vášnivě zlomené světlo. A nebe rozdoutnalo se, by náhle ohnivě zkvetlo. Zelení chvějivý příval ustrnul v plastičnost chmurnou. Docela zčernalo boří jak s odhodlaností vzpurnou. A pak to zaválo dolem. Blesky a hromy se líhly v nebesích převalujících dýmy, jež za zemí tíhly. Za kapkou kapka. A náhle země se s oblohou střetla; obloha ledový příval jí ve tvář divoce vmetla. To byly kroupy. Jen okamžik. Skryt špatně zřel jsem, jak bijí... Člověk se slunečnem jednou a bouří podruhé spíjí!

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

539. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. LESNÍ VODOPÁD. (Božena Benešová)
  2. LUD (Josef Holý)
  3. XX. Blesk rozčísnul ten dub až do kořene. (František Leubner)
  4. Oblaka. (Viktor Dyk)
  5. Per aspera... (Vojtěch Pakosta)
  6. Dvojí hrom. (Rudolf Pokorný)
  7. ZÁPAD. (Jaroslav Haasz)
  8. JEST JEŠTĚ NADĚJE. (Xaver Dvořák)
  9. Les po bouři. (Adolf Heyduk)
  10. KOSTEL VE STARÉ BUSSANĚ. ( H. Uden)