Bouře

Stanislav Kostka Neumann

Bouře
Oh, první májová bouře mne venku zastihla včera; v údolí Svitavy vpadla hodina přísná a šerá. Od stráně ke stráni haslo vášnivě zlomené světlo. A nebe rozdoutnalo se, by náhle ohnivě zkvetlo. Zelení chvějivý příval ustrnul v plastičnost chmurnou. Docela zčernalo boří jak s odhodlaností vzpurnou. A pak to zaválo dolem. Blesky a hromy se líhly v nebesích převalujících dýmy, jež za zemí tíhly. Za kapkou kapka. A náhle země se s oblohou střetla; obloha ledový příval jí ve tvář divoce vmetla. To byly kroupy. Jen okamžik. Skryt špatně zřel jsem, jak bijí... Člověk se slunečnem jednou a bouří podruhé spíjí! 48