Spánek únorový

Stanislav Kostka Neumann

Spánek únorový
Mlhavý den únorový, hnědá převládá. Poprašek, jenž v noci spadl, tvoří trochu skvrn, bílé kontury a stezky. Pustá nálada vane nad stopami kavek, nad stopami srn. Lesy jako vyhořelé dechu nemají, mrtvá hnízda obnažená rozpadají se, všechen život jako když se v pupen utají zakletý a spící pevně v tvrdém obryse. Ztuhlou zemi sšedlá tráva měkčí nečiní, ani mechy vysílené, listí vyrudlé; zvěř a pták jsou pouhé stíny v šeré jeskyni, jež se plíží tichem vrchů jako po truhle – – – Nenoste sem rudých ohňů velkých pochodní! Nenoste sem vřesku polnic, větrů šílení! Je to maska, spadne náhle, světy zavodní pod úsměvem modrých nebes proudy zelení. 31