Jiné renouveau

Stanislav Kostka Neumann

Jiné renouveau
Rozhučela se Svitava kalná a rozvodněná, že břehy nestačí nikterak špinavě hnědému proudu. Své jehnědy z vody zdvihají keřiska potopená. Záchvěvy roztávání vzrušují zmrzlou hroudu. Rozhučela se Svitava kalná a rozvodněná. Je ve vzduchu naděje plno a cudných paprsků března, jak by mi po boku kráčela s nesmělou láskou žena, jež tuší, že dnes první prchavé polibky sezná. A před lesů tváří tichou a jakoby lhostejnou ještě teď vzpomínám si, že včera ve městě, kde soumrak splýval a ulicemi mrholil prach tesklivého deště, kdes v parku nadobro setmělém kos roztouženě zpíval – – Starého básníka knihu že opět otvírám, zdá se, čtu upejpavé sloky, jež nervů nerozdrásají, sentimentální nádech tkví na jejich nezralé kráse, v unylou mdlobu srdce i mozek uspávají... 37