Stesk na jaře

Stanislav Kostka Neumann

Stesk na jaře
Všichni ptáci dnes mne pozdravili, sojka křičela a datel zaklepal, modré oči jaterníků pily lačně úsměv dne, jímž lehký větřík vál. Žlutásek a babočka se chvěly, mouchy sedaly na místa slunečná. Šel jsem vesel, pohled můj byl smělý, snad i bída má se zdála konečná... S chladem večerním však shasly náhle bílé plaménky mé sensibility. Smutku zalily je vlny táhlé, šerem celý svět se zdál být zalitý. Opět chuďas byl jsem živořící, jenž se ničemu vzdát nesmí docela. Šerem kráčel fantôm bledolící, trhal poupata, jež chtivě pučela. 41