Dubisko padlo

Stanislav Kostka Neumann

Dubisko padlo
Za mostem u Myší Díry jednoho rána v září veliké dubisko padlo s úpatí skalnaté stráně, na louku zrosenou padlo k slunci tíhnoucí tváří; dělníků osm tu stálo, listí pršelo na ně. Sekyrou podťato hlučně a pilou podřezáno do trávy zrosené padlo, až v kučeravé hlavě tisíce stonů zavzdychlo a zapraštělo v ráno, jež rez a žluť a červeň strání odhalovalo právě. Svitava vzdorně hučela, do balvanů bila, strhujíc v bělostnou pěnu zlaté habrové listí, nad černavými bory kavka se rozkroužila: dělníků osm tu stálo, lidé, jimž se chce jísti. Dělníků osm tu stálo z rozkazu knížete pána, nepřátel osm tvrdých vtrhlo sem z blízké vísky v samotu, v ticho za řekou: v šest padla první rána; za dubem padnou duby, habry, břízy a lísky. Na sta jich padne, útlé i okoralé již kmeny, v bok stráně vnikne kopáč, až jiskry vydá kámen, balvany zřítí se v řeky tok hlučný a rozpěněný, mech v hlíně zalkne se udupán a hraboš prchne zmámen. To cestu rozkázal budovat náš katolický pan kníže; do Dlouhých Strání se povine vzhůru tišinou lesů, by z rodné hlíny v údolí a k nádraží měly blíže mrtvoly smrků a sosen padlých v bitevním děsu. 17