Leden

Stanislav Kostka Neumann

Leden
Nad sněhovými plochami spí černých koster lesy po stráních, které zbělely a nesou nahé jizvy ve svit, jenž stoupá od země a v šeď stlel pod nebesy. Tu poutník, když se objeví, jak ruka vzpupné výzvy v tvář ticha, spánku, osudu ční nad studené sněhy. Den krutý je a přísnější než pocel samé smrti – jež v lůně nových životů vždy slib má plný něhy – den krutý je a každý hlas bílými spáry škrtí. A mezi ledy břehů svých tok řeky zeje mrtvý, tajemnou hloubkou hedvábnou v chlad svého ticha láká jak propast náhlanáhlá, řekl bys, o které tu jen smrt ví. Však černá voda zrcadlí vrb těla křivolaká. 27
Básně v knize Kniha lesů, vod a strání:
  1. Vstupní modlitba
  2. Prolog
  3. Ocúny
  4. Září
  5. Oběť poděkovací
  6. Dubisko padlo
  7. Tam, kde město počíná
  8. Pytláci
  9. Se složenými vesly
  10. Listopad mezi buky
  11. Doma
  12. Vločky jdou
  13. Vysoko uprostřed lesů
  14. Leden
  15. Zimní noc
  16. Prosté sloky
  17. Ojíněly lesy
  18. Spánek únorový
  19. Noc přípravy
  20. U Děravé Skály
  21. Jarní zvěstování
  22. Jiné renouveau
  23. Na Skalkách
  24. V dubnu
  25. Hučí Plaz
  26. Stesk na jaře
  27. V den větrný
  28. Zpěv země
  29. Lamači
  30. Bouře
  31. Kukaččino volání
  32. Poledne v seči
  33. Strašidla v kraji
  34. Střevlíci
  35. Dedikace
  36. Chvála nahoty
  37. Autoportrét v červnu
  38. Polemika
  39. Improvisace
  40. Genesis
  41. Stezka
  42. Píseň světlušek
  43. Ke chvále země
  44. Vzpomínka v den šerý
  45. V seči
  46. Letní apostrofa
  47. Villegiatura
  48. Ryba
  49. Továrna
  50. Andante
  51. Stesk na konci léta
  52. Sloky nepojmenované
  53. Křehké štěstí
  54. Epilog