Andante

Andante
Pod mraky stůně dnes večer srpnový a srdce mé ve zvadlém větříku se chvěje větvoví a srdce mé jen tichou, tak zcela tichou písní večerní. A stráně kolem zasmušile sní pod hřívou lesů, ztrativších půvab tajemných hlesů, jež v měsících lásky rodí se z nich, vzdechy a smích. Je ticho a smutek a mlčení barev, nemocné ticho pod mraky, jakoby nikdy již ze šedých larev nesměly vzejíti v slunci se zaskvíti motýlů pestré zázraky. 78 A myslí si nemocné srdce mé, že sotva již někam dojdeme; takový příliš lidský cit jím počíná chvít; jak tulák zbloudilý, skrčený v plášti, myslí si s nejistou lítostí, že nebude velkých již radostí, ni velikých záští. Že bylo by krásno se povznésti nad radosti, žaly, neřesti. Myslí si, myslí srdce mé v nemocný večer srpnový, chvěje se, chvěje srdce mé jak unavené větvoví. 79