Andante

Stanislav Kostka Neumann

Pod mraky stůně dnes večer srpnový a srdce mé ve zvadlém větříku se chvěje větvoví a srdce mé jen tichou, tak zcela tichou písní večerní. A stráně kolem zasmušile sní pod hřívou lesů, ztrativších půvab tajemných hlesů, jež v měsících lásky rodí se z nich, vzdechy a smích. Je ticho a smutek a mlčení barev, nemocné ticho pod mraky, jakoby nikdy již ze šedých larev nesměly vzejíti v slunci se zaskvíti motýlů pestré zázraky. A myslí si nemocné srdce mé, že sotva již někam dojdeme; takový příliš lidský cit jím počíná chvít; jak tulák zbloudilý, skrčený v plášti, myslí si s nejistou lítostí, že nebude velkých již radostí, ni velikých záští. Že bylo by krásno se povznésti nad radosti, žaly, neřesti. Myslí si, myslí srdce mé v nemocný večer srpnový, chvěje se, chvěje srdce mé jak unavené větvoví.

Patří do shluku

archa, noemův, noe, arch, holubice, potopa, úmluva, ratolístka, koráb, penzista

56. báseň z celkových 180

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Vidění. (Augustin Eugen Mužík)
  2. NAREDA. (Jaroslav Vrchlický)
  3. CESTOU. (Jaroslav Goll)
  4. XIX. (Xaver Dvořák)
  5. NOE. (Jan Opolský)
  6. 6. Na hoře jsem stál – a duše moje žhavá (Václav Bolemír Nebeský)
  7. ZVUKŮV DĚJ (Jan Neruda)
  8. SEN. (František Táborský)
  9. Romance. (Jaroslav Vrchlický)
  10. PÍSEŇ VÍTĚZNÁ (Stanislav Kostka Neumann)