ZVUKŮV DĚJ

Jan Neruda

Bůh slyšel šeptat seschlý mech a padat pršek slunečný, i uslzené růže vzdech a orlův pokřik válečný; on slyšel, jakým ptákův zpěv, jak v srdci mladém tluče krev, jak v podzim praská nahý strom, jak v mračně hučí strašný hrom – a uslyšev to, vše to vzal a myšlenkou to v hudbu spjal. Když hudba v lid pak zazněla, tak mnohou hlavu sklonila a mnohá očka ztemnělá přehořkou slzu ronila; ten blahem svým se roztoužil, onen se v zašlost pohroužil, a třetí lál a proklínal a divě v divý boj se hnal. Však jedin věk předlouhý čas a mnohý převane v něm hlas a člověk, věky umučen, tak mnohým zvukům odučen. Při kterých zvucích Evropan snad žalostí až pláče, radostně při nich skáče Falklandských ledů smutný pán.

Patří do shluku

archa, noemův, noe, arch, holubice, potopa, úmluva, ratolístka, koráb, penzista

131. báseň z celkových 180

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. K otevření katolického domu v Mor. Ostravě. (Karel Dostál-Lutinov)
  2. NAREDA. (Jaroslav Vrchlický)
  3. PŘEDSTAVA NĚHY (Antonín Sova)
  4. První stéblo. (František Serafínský Procházka)
  5. Andante (Stanislav Kostka Neumann)
  6. POD NÁMI POTOPA... (Karel Dostál-Lutinov)
  7. PERSPEKTIVY. (Jaroslav Vrchlický)
  8. CESTOU. (Jaroslav Goll)
  9. 6. Na hoře jsem stál – a duše moje žhavá (Václav Bolemír Nebeský)
  10. NOE. (Jan Opolský)