Ojíněly lesy

Stanislav Kostka Neumann

Ojíněly lesy
Ojíněly husté smrky, dlouhé borovice, skřehle věsí jehličí své jak pod bílou plísní; sněžné skvrny příliš hutně imitují slunce, sýkor pískot nesmělý chce býti možná písní. Ojíněly kostry habrů, modřínů a dubů, na mlází jen hnědé listí schlíple ještě visí; velké ticho dříme v mlze měkké, šeré, vlhké, která s jemným steskem věcí důvěrně se mísí. Ojíněla stébla trávy v sněžnou vegetaci, jež se láme pod kročeji, neduživě praská, velcí ptáci vzletí tiše, mizí v srdce lesů: Samota mne svými prsty hedvábnými láskálaská. Je v tom trocha života a trocha vlídné smrti, odhozené illuse a nadějí svět celý. Sentimentální by byla žena tudy jdoucí. Ale básník slyší všude spodní akord vřelý, důvěru a klidnou sílu v životě i smrti, pod melancholickou tváří v krásný osud víru... V chladu stesků ojínělo také jeho srdce, ale v hlubině zní píseň pohody a míru. 30
Básně v knize Kniha lesů, vod a strání:
  1. Vstupní modlitba
  2. Prolog
  3. Ocúny
  4. Září
  5. Oběť poděkovací
  6. Dubisko padlo
  7. Tam, kde město počíná
  8. Pytláci
  9. Se složenými vesly
  10. Listopad mezi buky
  11. Doma
  12. Vločky jdou
  13. Vysoko uprostřed lesů
  14. Leden
  15. Zimní noc
  16. Prosté sloky
  17. Ojíněly lesy
  18. Spánek únorový
  19. Noc přípravy
  20. U Děravé Skály
  21. Jarní zvěstování
  22. Jiné renouveau
  23. Na Skalkách
  24. V dubnu
  25. Hučí Plaz
  26. Stesk na jaře
  27. V den větrný
  28. Zpěv země
  29. Lamači
  30. Bouře
  31. Kukaččino volání
  32. Poledne v seči
  33. Strašidla v kraji
  34. Střevlíci
  35. Dedikace
  36. Chvála nahoty
  37. Autoportrét v červnu
  38. Polemika
  39. Improvisace
  40. Genesis
  41. Stezka
  42. Píseň světlušek
  43. Ke chvále země
  44. Vzpomínka v den šerý
  45. V seči
  46. Letní apostrofa
  47. Villegiatura
  48. Ryba
  49. Továrna
  50. Andante
  51. Stesk na konci léta
  52. Sloky nepojmenované
  53. Křehké štěstí
  54. Epilog