Kukaččino volání

Stanislav Kostka Neumann

Kukaččino volání
Kukaččino volání do květnových lesů, jaká výzva sváteční, jaké vyznání! Z tisícerých pokřiků, zpěvů, hvizdů, hlesů jaký povel jásavý k pomilování! Buben, zvon a polnice v jednom hlasu slity sonorní své trocheje hudou s vrcholků... Kdybys houštím se mnou šla, zelenými svity, jistě nečinila bys marných okolků. Poplach srdcí bušících, mízy útočící, neunavnýchneúnavných hrdélek, v nichž to klokotá, světlou vlnu přílivu, oddech křepkých plící, pochod, útok, vítězství slávy života se zelených cimbuří melodicky hlásá, až se v každém stéble trav ozve odpověď. I v tom žlebu nejhlubším slyšíš, kterak jásá, i v tom žlebu nejhlubším rozechvívá snět. A kdybys, má lásko, šla se mnou houštinami, v shodě s květnem dala květ, na němž bych se spil – slyšela bys v tluku tom v jasu nad hlavami sladký trochej milostný, jenž nás uchvátil. 49