V den větrný

Stanislav Kostka Neumann

V den větrný
Bláznivý větře z tohoto dubna, říkám si píseň o Heřmanu z Bubna z teplé své sednice zíraje v dál. Oblaka bílá na modrém nebi, jako ty myšlenky v bujné mé lebi, letí a letí za lesů val. Oblaka bílá a oblaka šedá – to ty jsi, větře, jenž pokoje nedá – hrají si s tebou a se sluncem: děvčice nezbedné, děvčice bílé – zrodila, shltne je větrná chvíle – laškují se zlatým milencem. Řekni však, větře, křídla zda mají, že se z nich práší až po našem krajikraji, když do nich pereš mladicky rád? Či je to těl jejich bělostné chmýří, které jim ohnivost milence víří, a jež k nám slétá s jich ukrytých vnad? 42 Bláznivý větře, dubnový větře, veselý cval tvůj až k srdci se vetře s veselým sluncem a s oblaky. Říkám si píseň o Heřmanu z Bubna, směji se vločkám z tohoto dubna tvořícím marnivé povlaky. Na mladé trávě zostřují zeleň, říkám si s tebou: Člověče, neleň, co nám již může nějaký sníh! Pučící habříky proměnil v břízky, k srdci však nesmí, a květen je blízký, v myšlenkách udatnost, radost a smích! 43

Básně v knize Kniha lesů, vod a strání: