Epilog

Stanislav Kostka Neumann

Epilog
Vodopády zlatých lesů šumí píseň jeseně; v údolí nám ještě zbyla vlhká vůně po seně. Sklízeno a dokonáno. Po všech stráních dokola krásná illuse jen svítí, směje se a plápolá. Stráně hoří, stráně hoří... Odvane vše listopad... Chtěl bych také – na chvíli jen – srdci, mozku dáti spát! 84 Obsah
Vstupní modlitba11 Prolog13 Ocúny14 Září15 Oběť poděkovací16 Dubisko padlo17 Tam, kde město počíná18 Pytláci20 Se složenými vesly21 Listopad mezi buky23 Doma24 Vločky jdou25 Vysoko uprostřed lesů26 Leden27 Zimní noc28 Prosté sloky I II29 Ojíněly lesy30 Spánek únorový31 Noc přípravy32 U Děravé Skály33 Jarní zvěstování35 Jiné renouveau37 Na Skalkách38 V dubnu39 Hučí Plaz40 Stesk na jaře41 V den větrný42 Zpěv země44 Lamači4946 Bouře48 Kukaččino volání49 Poledne v seči50 Strašidla v kraji51 Střevlíci53 Dedikace56 Chvála nahoty57 Autoportrét v červnu60 Polemika61 Improvisace62 Genesis63 Stezka64 Píseň světlušek65 Ke chvále země I II66 Vzpomínka v den šerý68 V seči70 Letní apostrofa72 Villegiatura73 Ryba75 Továrna76 Andante78 Stesk na konci léta80 Sloky nepojmenované81 Křehké štěstí83 Epilog84
[87] Úpravu řídil a dřevoryty ryl Jaroslav Benda, sazbu a tisk provedla Grafia 1914
E: jf; 2004 [88]