Epilog
Vodopády zlatých lesů
šumí píseň jeseně;
v údolí nám ještě zbyla
vlhká vůně po seně.
Sklízeno a dokonáno.
Po všech stráních dokola
krásná illuse jen svítí,
směje se a plápolá.
Stráně hoří, stráně hoří...
Odvane vše listopad...
Chtěl bych také – na chvíli jen –
srdci, mozku dáti spát!
84
Obsah
Vstupní modlitba11
Prolog13
Ocúny14
Září15
Oběť poděkovací16
Dubisko padlo17
Tam, kde město počíná18
Pytláci20
Se složenými vesly21
Listopad mezi buky23
Doma24
Vločky jdou25
Vysoko uprostřed lesů26
Leden27
Zimní noc28
Prosté sloky I II29
Ojíněly lesy30
Spánek únorový31
Noc přípravy32
U Děravé Skály33
Jarní zvěstování35
Jiné renouveau37
Na Skalkách38
V dubnu39
Hučí Plaz40
Stesk na jaře41
V den větrný42
Zpěv země44
Lamači4946
Bouře48
Kukaččino volání49
Poledne v seči50
Strašidla v kraji51
Střevlíci53
Dedikace56
Chvála nahoty57
Autoportrét v červnu60
Polemika61
Improvisace62
Genesis63
Stezka64
Píseň světlušek65
Ke chvále země I II66
Vzpomínka v den šerý68
V seči70
Letní apostrofa72
Villegiatura73
Ryba75
Továrna76
Andante78
Stesk na konci léta80
Sloky nepojmenované81
Křehké štěstí83
Epilog84
[87]
Úpravu
řídil a dřevoryty ryl
Jaroslav Benda,
sazbu a tisk provedla
Grafia
1914
E: jf; 2004
[88]