XVI Já nevím, jaká ke mně bude zem’.

Viktor Dyk

XVI
Já nevím, jaká ke mně bude zem’.
Já nevím, jaká ke mně bude zem’.
Mám o tom pouze jakous theorii. Nemoci býti vítězem! – Jak dlouho do zdi hladomorny biji! –
Když v moji celu měsíce pad’ svit, stlumené hudby svojích snů se bojím. – „Špatným být, ano, někdy dobrým být! A nikdy, Bože, nikdy nebýt svojím!“ A poslouchám, jak řinčí řetězy. (Úsměvy, žerty, slova duchaplná!) A přemítám, že v moři bez mezí ku slávě boží zbytečná jsem vlna. Nestvořit nic, nic nikdy nezhubit! Ni jednu chvíli nebýt zcela svojím! Já nevím, jakou cenu budu mít: tam pod zemí však posměchu se bojím! 26