XVII.
Což, páni spisovatelé,
Což, páni spisovatelé,
Vašeho nejsem druhu.
Proto jsem stál tak nesměle
ve Vašem ctěném kruhukruhu.
Vy Jste – jak řek’ bych – takoví –
no – – – uhlazení páni.
Já rostl bez vší výchovy
v pračkách a snižování.
Do intimity Vašich sfér
nevnikal pokřik lůzy.
Já bouřlivý byl debatér
anarchistických schůzí.
Do Vašich snů se dívaly
horoucně krásné dámy.
A já jsem student zhýralý
a strhaly mě flámy.
29
Ne, nikdy jsem se nedostal
v společnosť slušnou damskoudámskou. –
Snad, že jsem o to málo stál. –
Má láska byla krámskou.
Má řeč je hrubá jak můj smích
a jako moji známí.
A alkohol (to myslil bych!)
jemnosti nepřidá mi.
Vím, z francouzských co románů
lze vyčíst elegance.
Však čert ví, kdy se dostanu
francouzské ku čítánce.
30