XXIII. A těla žen jsou rozkošná a sladká,

František Gellner

XXIII.
A těla žen jsou rozkošná a sladká, A těla žen jsou rozkošná a sladká,
když mládí bouří v krvi bezcitné, a cesta k nim je snadná tak a hladká. – – A náhle srdce ze sna procitne. – – Vzduch vlažný je a venku již se stmělo. Mé mládí se mnou prudce hovoří. Toužebným vzruchem chvěje se mé tělo. – Ale mé srdce, ne, to nehoří. Milenci spolu alejí jdou temnou. Omamnou vůni vydechuje sad. Snad našel bych tu, která šla by se mnou. – Ne, neumím už ani lásku lhát. Lži moje mrou, než byly vysloveny. Pohledy lhavé duši pokoří. – – Mně stýská se po teplých loktech ženy. – Ale mé srdce, ne, to nehoří. 37

Kniha Radosti života (1903)
Autor František Gellner

Další vydání

XXIII. A těla žen jsou rozkošná a sladká, v knize Básně (in Spisy Františka Gellnera, díl I.) (1926)