XXXV.
Noc byla. Usnout nemoh’ jsemjsem. To z míry
Noc byla. Usnout nemoh’ jsemjsem. To z míry
by jistě přivedlo i mudrce. –
Škoda, že v mládí ztratil jsem skvost víry
a nemohu si zaklít od srdce!
Noc byla věčná jako hlouposť lidská
a jako život byla zoufalá.
V hlubokém tichu píseň elegická
na struny srdce hořce zahrála.
Peřinu shodil jsem, své šaty zvedal
jsem ze země a byl jsem brzo v nich.
Chvíli jsem v kapsách marně sirky hledal.
Pak zaskřipěl klíč v dveřích domovních.
Manželé řádní u manželek spali,
mír tichých srdcí vanul nad nimi.
V hospodách ještě politisovali
muži se zájmy všeobecnými.
58
Přivřel jsem oči. V dálné výši slyšet
údery křídel bylo příšerné.
Z moudrých a známých předpokladů vyšed
jsem viděl, jak je všechno titěrné:
boj o život a blaho jednotlivce,
za ideální statky národa
hrdinný čin, psí něžnosť k milé dívce,
umění, syphilis a svoboda.
Z bordelu zněly ke mně hlasy ženských
vábících smíchem vilné samečky.
Jak prapor míru z oken kasárenských
komisní bělaly se podvlečky.
Z města jsem vyšel. Šel jsem podle řeky,
a vrby chtějíce mne poděsit
volaly na mne posměšnými skřeky:
Příteli, bratře, pojď se oběsit!
59
OBSAH:
Strana
I. A nastává mi, tuším, vážná jízda3
II. Napsala mi psaní5
III. Pod Svatou Horou v Příbrami7
IV. Bláznění vjelo do párů8
V. Ožeň se, bratře9
VI. A nový den se hlásil kuropěním10
VII. Já jsem k Tobě nepřišel11
VIII. A přijde den14
IX. Na dnešek měl jsem pěkný sen15
X. Buď matka boží pomocná17
XI. Konečně zármutek všechen19
XII. Rum smutně pil pan ředitel20
XIII. Vzdušné mé vidiny22
XIV. Drobky pod stůl hází nám osud23
XV. Závratná, tajemná věčnost je25
XVI. Rád věděl bych27
XVII. Což, páni spisovatelé29
XVIII. Už se mi k smrti protiví31
XIX. Od rána dřepěl jsem vesele32
XX. Konečně je to možná věc34
XXI. Nečekám nic od reforem35
[61]
Strana
XXII. Sobota, myslím, byla snad36
XXIII. A těla žen jsou rozkošná a sladká37
XXIV. Jednu věrnou duši potkal jsem v svém žití38
XXV. Když skutečnost mou nezlomila bytost39
XXVI. Jako kluk nejraděj ze všeho42
XXVII. Vlak do nádraží zvolna vjel45
XXVIII. Nic vyčítat ti nechci, moje milá47
XXIX. Jsem člověk nemravný a zanedbaný49
XXX. Všichni mi lhali51
XXXI. V kavárně u stolku lecos se řekne53
XXXII. Ovál mne vlažný, lidumilný vítr54
XXXIII. Pomalu v revolver ztrácí se víra55
XXXIV. Lombroso muž je vzácné učenosti56
XXXV. Noc byla58
E: mk; 2005
[62]