K ALŠOVĚ ŠEDESÁTCE

K ALŠOVĚ ŠEDESÁTCE
Octli jsme se v ústraní, daleko všech zmatků. Vyhrávají cikáni ke vzácnému svátku. Kouzlo dřímá v zvucích těch, vláhou kalí zraky. Je to jako větru dech, který trhá mraky; zní to, jak když s bohem si dává milá s milým za chatami v snivé vsi s kostelíkem bílým, 112 a teď zase jako ta píseň z dávné doby: Opuštěná sirota pláče mezi hroby. Na oltářích v zázraku světci oživnuli. Voják Martin žebráku, dává pláště půli. Vlastí svého národa jede v tiché pouti české země vévoda. Nedej zahynouti! Zavzněl výkřik do ticha. Nebe ohněm hoří. Valí se hněv kalicha k Baltickému moři. – A zas skromná dědina mírem svým tě láká. V beranici klučina staví sněhuláka. Ovčák stádo vyhání ze selského statku. Vyhrávají cikáni ke vzácnému svátku. 1912 113