Bůh, ač mu toho není třeba,
by vydělával sobě chleba
a robotou se zrasoval,
přec šest dní v žití pracoval,
to proto, by dal lidstvu příklad.
Myslím, že správný je můj výklad.
Uhlobaroni, králové,
ministři, kardinálové
a jiní páni – kráčí skorem
až příliš věrně za svým vzorem.
Co udělají tito páni
od narození do skonání,
když všecko spočteš, celkem vzato
víc nežli šest dní nedělá to.
Tak tomu je a bylo vždycky,
co pamatuje rozum lidský,
že ovšem páni velmožní
do práce byli nemožní.
Dnes ale i ta sprostá chátra
na práci hledí hezky s patra:
Stávky si bere do hlavy,
prvního máje oslavy,
chce osm hodin práce denně
a po případě taky méně.
Tož proto je nám vojska třeba
tak jako vezdejšího chleba,
by nekřičeli ze spaní
v úzkostech dobří poddaní.
Vojsko též chrání potentáty
a v kázni udržuje státy,
neboť lid snadno sveden bývá,
pobuřující písně zpívá
a, má-li trochu volné ruce,
tak dělá třeba revoluce
a mnoho jiných hloupých kousků,
jak před sto lety ve Francouzsku,
kde krále o krk zkrátili,
manželku jeho zabili
a hole vzali na šlechtice,
až ocitli se v republice. –
Pomni však ty, jenž ctnostně žiješ,
že písmo praví: nezabiješ!
a máš-li bídu, sepni dlaně,
a požehná ti ruka páně.
Boháč má též své trampoty
tak jako leckdo z holoty.
Boháče tíží starost těžká
a proto v létě v lázních mešká.
V kriminále zas člověk z lidu
dochází kýženého klidu.
A kdo chce lenošiti notně,
ten dá se zavřít doživotně.
Na světě je to nyní pěkné,
tak člověk dobré vůle řekne,
však zcela jinak smýšlí luza,
a z té jde věru strach a hrůza.
Stále se množí atentáty
na pomazané potentáty.
Chátra již nechce parlamenty
ni republiky s presidenty,
na všecky instituce plije
a řve: Ať žije anarchie!
Zpěváci zlobu časů příštích
již prorokují na tržištích,
a hořce pláčou páteři,
že jim už nikdo nevěří.
Ach, kdo pak ví, co z toho všeho
nevinným lidem pojde zlého?
Smiluj se, bože, nad námi,
nad mládenci a pannami!