ŽELEZNÝ HRAD.
Chtěli jste jej stavět
pořád dál a dál,
půdorys vám pod rukama
pořád rozrůstal.
Pěkně, feudálně,
zámek veliký:
sály, věže, hladomorny,
psinec s pudlíky.
Byl tam taky jeden,
šedivý a něm.
Řekli: Kuš a lež a počkej,
až si zapísknem.
Mnoho manů uvnitř
v zbrani stálo již;
jiným z venku aspoň ruku
přimkla mostní mříž.
Těžko jednou rukou
bít do takých vrat;
ale jednou rukou možno
cihly přidávat.
32
Lacino se staví.
Roste, roste tak.
Snad vám, páni, neporoste
až tam do oblak?
Zastavte zem celou
kasematami;
báně nebes železnou buď
klenbou nad námi.
Ale, pozor, páni,
kov ten rezaví!
Aby vám to nepadlo kdys
celé na hlavy.
Proč pak začal vrčet
pudl šedavý?
Pro věčnost se přece, páni,
takhle nestaví!
Jinde, jinde roste
oddanost i vzdor:
od srdce lze ozdravěti,
srdcem člověk chor. –
33