Ó lány pšeničné, ó svahy viničné,
oltáře plné kvítí!
Žehnané proutkem svěcené jívy,
chvíte se v pupenech jarními divy –
počkejte ještě, i nad vámi skřivan –
Čtvrtek jest Zelený, svatý i tklivý –
počkejte ještě. – Dnes ten budiž vzýván
vámi i námi, z vaší jenž dlaně
pro nás vzal dary k večeři Páně.
Ó lány pšeničné, ó svahy viničné,
vy svaté zdroje žití!
Pomalu stoupá klokotem zrání
do žil nám míza z vašeho nitra,
žije nám v srdcích, bije nám v skráni,
tvořivá koluje těl našich tkání –
Vše chcete zpátky? Dnes nebo zítra?
Vrátíme věrně všechny ty dary
na oltář nízký, na černé máry.
Ó lány pšeničné, ó svahy viničné,
vy bratři lidských bolů!
Pokorné, zbrázděné, ale svým časem
volané k slávě pozdvihování,
v úžasný úkol svým vínem a klasem
krev Boží i tělo Kristovým hlasem
vydat nám v paměť Ukřižování –
Však za to naší též krve proud vřelý
dosud jste píti nezapomněly!
Ó lány pšeničné, ó svahy viničné,
vy s námi spjaté spolu!
Vracíme, bereme od vás vždy znova!
Náš prach ve vás kvete – až Tělem se stává,
přerodem svatým. Vy s vítězstvím Slova
čekáte v nás zas království nová,
vzkříšené hmoty kde zastaví se sláva –
Bratři, tak rostem výše a výše,
my vámi a námi vy do věčna říše.
Ó lány pšeničné, oltáře plné kvítí,
ó svahy viničné, vy svaté zdroje žití,
ó lány, bratři lidských bolů,
ó svahy, s námi spjaté spolu,
jest tklivý Čtvrtek Zelený –
počkejte ještě, i nad vámi skřivan,
jediné Tomu dnes zpěv budiž zpíván,
jenž bolem vede k vzkříšení.