Upomínky.

Adolf Heyduk

Stojí lípa – větve holy – za jeseně svistu několik jen při vrcholi zlatých stkví se listů. Šťastna – nechať ňádrem stlela – jesti lípa stará, vždyť i v bouři udržela upomínky jara. – Kéž, až sprchne blaha vínek a zlý čas se vzruší, hrstku zlatých upomínek každý skrývá v duši!

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

731. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VI. Slyš! cvrček ozývá se od moruše (Rudolf Pokorný)
  2. XXIX. Pln žlutých poupat je už smrk, (Adolf Heyduk)
  3. ANTICKÉ JARO. (Jaroslav Vrchlický)
  4. 70. Jaro vzniká, aj mhu’ plaší slunce, (Jan Kollár)
  5. Medvěd. (Eliška Krásnohorská)
  6. Když mlhy krajem táhly. (Adolf Heyduk)
  7. Romance jarní. (Augustin Eugen Mužík)
  8. XXXII. Vše spalo: (Adolf Heyduk)
  9. HOVOR S DUŠÍ. (František Kvapil)
  10. Hle, jaro jde... (Josef Kuchař)